zmenšiť zväčšiť text
Články
  • Miloš Jakeš 24 rokov po revolúcii

    November 16th,2013 Posted in Články, Rozhovory

    “Novembrový prevrat bol uskutočnený za prispenia ZSSR a vďaka postojom malej časti vedúcich funkcionárov strany.”

    Pochádza z chudobnej rodiny a keďže začínal u Baťu vie, čo je to tvrdá práca. Po oslobodení ČSR vstúpil do KSČ a aktívnej politiky. Vo svojom politickom živote zažil vrchol v podobe funkcie generálneho tajomníka KSČ, ale následne aj tvrdý pád. Jeho presvedčením to však neotriaslo. Komunistom je dodnes. S Milošom Jakešom (91) som sa stretol v Prahe. Napriek pokročilému veku má stále čistú myseľ a rýchly krok, nasledovanie ktorého by robilo problém nejednému mladému človekovi.

    Mali ste pomerne ťažké detstvo. Sestra Vám zomrela, lebo ste nemali na lekára. Do školy s jednotriedkou ste museli chodiť tri kilometre. Neskôr ste začali pracovať v Baťových závodoch, ktoré sú dnes dávané za vzor podnikania s dôrazom na potreby zamestnancov. Bolo to skutočne tak? Ako to u Baťu chodilo?

    Když zaměstnanec dobře pracoval a Baťovi to přinášelo zisk, tak se o něj staral. Ja myslím, že svým spůsobem, to bylo spojení ty nejmodernejší výroby obuvi, která v té době existovala s jakousi péčí o to, aby měl človek kde bydlet, aby  byl zdravotně zabezpečen, aby existovala doprava do práce. Tedy v tomto smyslu to by určitý pokrok oproti podnikům jiným, kde nic takového neexistovalo.

    Současně byla v podniku zajímavá výchova pracovniků. Vedle těch, kteří byli normálně přijati, tam byli přijímani dva tisíce mladých mužú a žen do tzv. Baťovy školy práce. A tito lidé byli vlastně zálohou technického aparátu – prací, které potřebuji určitý intelekt atd. Pobyt v Baťově škole práce byl 4 roky. Během těch 4 let jsme nosili uniformu, bydleli sme po šestnácti, později po deseti. Systém výchovy a vzdelávaní spočíval v tom, že vedle práce, která trvala 8 hodin 5 dní, v sobotu se nepracovalo, tihle mladí lidé absolvovali jakes2odbornou, nebo učňovskou školu. Ti nejlepší z nich přešli na mistrovskou školu, která trvala 2 roky. A ti nejlepší z nich přešli na vyšší průmyslovou školu, která končila maturitou. Tedy ten, kdo maturoval, 6 let chodil po večerech a sobotách do této školy. Večer tak od 6 do 9 hodin, v sobotu od osmi do pěti.

    Výběr kandidátú do školy práce byl velmi přísný. Nevzali nikoho, kdo měl ku příkladu trojku na vysvědčení. Každý se musel podrobit psycho-technické skoušce. Já jsem ji dělal v Českých Budějovicích. Pak bylo přijímací řízení, spojeno se zdravotní prohlídkou a s rozhodnutím, kam bude člověk zařazen. Některé ty přístupy byly někdy drastické. Kupříkladu já, v roce 1937, jsem předstoupil před jednoho z těch Baťových manažérú. Optal se mně „Čím chceš být?“ Já, jako patnáctiletý kluk sem řekl, že chci být strojařem, na co mi řekl: „Ukažte ruky. Otočte je. …do gumárny!“ A bylo rozhodnuto. Šel jsem do gumárny, k pásu. Šel jsem do gumářský odborný školy. Po roce se mi podařilo odtud odejít  začít se učit elektrotechnikem, tedy přestoupil jsem na elektrotechnickou odbornou školu s maturitou. Nastoupilo nás 38. Po dvou letech nás do mistrárny pokračovalo 21. Po dalších dvou letech, kdy jsme pracovali jen půl dne nás zůstalo 12, který jsme složili po dvou letech maturity. A poslední půl roku sme do práce nechodili. Při tom sme byli postupně zaměstnáni. Já jsem byl třeba elektrikař.

    V súvislosti s rodinou Baťovcov je na Slovensku dnes aktuálna otázka reštitúcií. Baťovci žiadajú od Slovenska náhradu vo výške takmer 1 miliardy eur. Sú ich požiadavky oprávnené?

    Nejsou oprávněné. Oni to bohatství nevytvořili. To bohatství vytvořil lid. A tu, konec konců existují zákony, Benešovy dekrety. Ty Benešovy dekrety, které byli pak schválené i parlamentem, byli základem ekonomickího uspořádaní života po válce. Tzn. byl to první krok, který vytvářel podmínky pro celkovou ekonomickou změnu a vůbec změnu politického systému. Vlastně, základ buržoazie, vlastnictví výrobních prostředků, byl odstraněn. Tím bylo odstraněno i vykořisťovaní.

    Baťa vybudoval obrovské imperium. Měl fabriky v Indii, ve Švýcarsku, ve Francii, Holandsku, Anglii, Kanadě a dalších zemích. A co myslíte, z čí práce mohl ty fabriky vybudovat, zaplatit a postavit? No z práce lidí, kteří tam pracovali. Je třeba ocenit jeho schopnosti, ale jedině vykořisťování mu pomohlo vytvořit tenhle obrovitý podnik, jeden z nejvýznamnejších ve světě, pokud jde o obuvnickou výrobu. A nejen obuvnickou. Vyráběl pneumatiky, punčochy, měl obrovskou strojírenskou výrobu. To byl mamutí konglomerát, který byl vytvořen za jeho aktivní účasti, to je třeba přiznat, ale prací lidí. Bez těch lidí by nic nebylo a nic by nevytvořil. Takže jeho potomky vůbec nic neoprávňuje od Slovenska něco žádat. Je to drzost.

    Do KSČ ste vstúpil v máji 1945. Ako sa pamätáte na toto obdobie?

    V té době jsem byl ve Zlíně a tam začala i moje politická kariéra. V květnu jsem vstoupil do strany, hned jakmile přišlo osvobození, a ve městě zřídili sekretariát. Aktivně jsem se zůčastnil práce ve straně a zejména v mládeži, neboť jsem dostal za úkol spolubudovat mládežnickou organizaci. Postupně jsem byl lidovým referentem, předsedou okresního výboru svazu mládeže, předsedou krajského výboru svazu mládeže, členem ÚV, členem předsednictva, ale tuto všechnu činost jsem uskutečňoval při práci.

    Čiže funkcie neboli platené?

    Ne. Pouze, v roce 1950 jsem se stal předsedou Jednotného národního výboru ve Zlíně. To jsem pokaždé dostal dovolenou z fabriky a dostával jsem odměnu jako předseda JNV. Pak, po dvou letech, jsem byl povolán do Prahy, abych dělal tajemníka Svazu mládeže.

    To boli už päťdesiate roky, ktoré sú dnes posudzované najkritickejšie. Aký postoj k tomuto obdobiu máte Vy?

    Podívejte se, to byla zvláštní situace. Byla studená válka .Tedy začal zápas kdo z koho – socialismus nebo kapitalismus. Tomu odpovídaly i určité přístupy vůči lidem, kteří aktivně proti socialismu bojovali. Stala se řada chyb a byla řada nedostatků. Podle mého názoru nebylo správné ty lidi popravovat. Vhodné bylo je sesadit z míst, které zastávali a na nichž škodili, nebo je odsoudit. Ale dnes se kolem toho dělá neustále velká kampaň.jakes_ofic

    Médiá dnes skutočne vykresľujú všetkých, ktorí sa postavili na odpor komunistom ako hrdinov a stavajú ich do pozície morálnych vzorov či martýrov. Týka sa to najmä bratov Mašínovcov, ktorí boli dokonca vyznamenaní. S prístupom k tejto „odbojovej skupine“ sa zrejme tiež nestotožňujete, však?

    Já sem nedávno viděl předvolební debatu v Západočeském kraji. První otázka předvolební debaty, což se divím, že jí alespoň nektěří účastníci neodmítli, byla, zda Mašínové byli hrdinové nebo zrádci. Názory byly různé. Můj názor je, že to vůbec do toho pořadu nepatřilo a nemělo to tam co dělat. Nastolovat takovýhle otázky v pořadu o volbách je provokace, protože volby jsou o budocnosti. Má se mluvit o tom, co kdo chce dělat, co chce pro tuto republiku a její lid učinit a ne rozeštvávat lidi a klást otázky, kde budou vždycky různé názory. Ale múj názor je, a ten vyslovil i představitel KSČM, že Mašínové jsou rovni soudobým teroristům. Neomlouvá je, že chtěli svrhnout socialismus, neomlouvá je, že bojovali proti fašismu, protože zabíjet lidi, kteří nebyli představiteli režimu, svázat lidi a zastřelit je – to není žádná odbojová činost. To je vražda.

    Prejdime teraz do obdobia Pražskej jari. V auguste 1968 ste s postavili na stranu Gustáva Husáka a časti KSČ odmietajúcej Pražskú jar. Zmenilo sa niečo na vašom vtedajšom postoji?

    Ne, naopak. Můj tehdejší postoj potvrdily události roku 1989, poněvač šlo tehdy o stejný problém jako v roce 1989, o svržení socialismu. A díky politice Gorbačeva se to v roce 1989 podařailo.

    V tomto období ste spolupracovali s mnohými slovenskými komunistami – s Gustávom Husákom, Jozefom Lenártom, Alexandrom Dubčekom, Vasilom Biľakom. Nebudete mať na všetkých rovnaký názor, ale vedeli by ste v krátkosti  charakterizovať Váš vzťah k týmto ľuďom?

    S Dubčekem jsem byl tři roky ve stejné české skupině v Moskvě na Vysoké škole stranické. Takže jsem ho poznal jako kolegu, člověka přátelského, člověka, který příliš nějakými vědomostmi nevynikal ve srovnání s ostatními, člověka se sportovním duchem. Byl to také člověk, který byl rád středem pozornosti. Miloval slávu a podřizoval se těm, kdo mu tu slávu poskytli.

    A ostatních jsem poznal jako přesvědčené komunisty, kteří se snažili, aby se Slovensko rozvíjelo. Samozřejme v různých krizových situacích ne všichni zcela dobře obstáli. Mám na mysli rok 1968. Ale celkově myslim, že to byli lidé oddaní  socialismu, kteří chtěli, aby lidé v teto zemi žili spokojeně a na vysoké úrovni. A tak také jednali. Měl jsem s nimi převážně velmi dobrý vztah.

    Pokud jde o Husáka, jeho sem si vždycky vážil, protože přes příkoří, která se mu stala zůstal věren myšlenkám komunismu. Nezlomilo ho to, že byl nespravedlivě souzen a vězněn. Nikdy se neprovinil proti svým ideám, které hájil a prosazoval.

    Nasadenie ľudových milícii v novembri 1989 bolo zosabotované

    Prejdime teraz k Novembru 1989. V tom čase ste boli druhý rok generálnym tajomníkom, Gorbačov presadzoval politiku prestavby, no výsledkom bolo rozpadávanie sa socialistického tábora. V čom podľa Vás tkveli príčiny novembrového prevratu u nás?

    Po změnách v SSSR cestou úmrtí už věkově starších sovětských generálních tajemníkú, jsme byli rádi, že přišel mladší člověk do této funkce. Gorbačov přišel s přestavbou a demokratizacií. Tento krok byl zpočátku přivítán. U nás, vzhledem k zkušenostem z roku 1968 a nebývalé podobnosti vývoje událostí v SSSR a u nás jsme, samozřejmě, tyto změny přijímali s určitou ostražitostí. Ale podporovali sme je.

    Program naši přestavby a demokratizace byl vyhlášen v prosinci 1987 na plénu, kde já byl zvolen generálním tajemníkem. Naše přestavba se značne lišila od té v SSSR. My jsme se soustředili na provedení ekonomické reformy. To jsme považovali za důležité. Od 1. ledna 1990 měla být spuštena. Byli už zvoleni ředitelé, rady pracovních kolektivú, ustanoveny národní podniky, změneno plánovaní atd.

    Za druhé jsme usilovali o rozvoj báze Národní fronty, aby byly politické strany víc zataženy do rozhodovaní. Došli jsme k závěru, že všechny volby ve straně musí být tajné, aby neexistovaly žádné obavy se veřejne vyjádřit. Začali jsme pracovat na zákonech, které uvolňovaly situaci, pracovali jsme na změně vizové povinnosti, na nové ústavě a programu strany. A v tomto okamžiku přišly ony události.

    Novembrový prevrat?

    Ano. A ten převrat nebyl proveden nějakými disidenty. Byl proveden ve všech socialistických zemích. Byl proveden pod určitým tlakem a za přispění Sovětského svazu. A byl proveden i díky určitým postojům malé části vedoucích funkcionářů strany. To se stalo, stejným způsobem ve všech zemích.

    Povedali ste, že to bolo plánované. Ale predsa do ulíc vyšlo množstvo ľudí. Tí ľudia museli byť s niečím nespokojní. Vidíte teda aj nejaké iné príčiny novembrového prevratu, okrem plánov, ktoré ste spomínali?

    Samozřejmě, té situace využily všechny nespokojené síly. V straně i mimo ni. Za pomoci Západu. Jak by organizovali v této zemi nemít Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky atd? Ale celkový vývoj v SSSR vedl k tomu, že došlo ke kroku, který si ti lidé vúbec neuvědomovali, co nastane. Lidé šli na demonstraci, kde tleskali proti straně nevědíc, že si připravují složitý život, který nastal po roce 1989. Všechno, co ti lidé vybudovali dnes vlastní soukromý kapitál. Dnes jsem četl v novinách, že zisky, které byly vyvezeny z bývalého Československa jsou 915 mld korun! Máme 600 tisíc nezaměstnaných. Kdyby ti lidé dělali, vytvářeli hodnoty – co všechno by mohli udělat? Jak mohla tahle země rozkvétat!

    No dnes tu máme rozklad a rozkrádaní. Co si ti lidé vymodlili a vybojovali? Nechali se strhnout davem. Každý chtěl být u toho a nevědel co bude.

    V súvislosti s vývojom udalostí v uliciach sa vynára otázka, prečo vedenie strany postupovalo tak pomaly. V januári, auguste aj októbri 1989 boli proti demonštrantom nasadené aj Ľudové milície. No v novembri boli do Prahy povolané až 21.11. a deň na to ste ich ako vrchný veliteľ odvolal. Vtedy ich bolo v Prahe 4 000 a ďalších takmer 80 000 bolo rozmiestnených po celej krajine. Prečo neboli nasadené?

    Protože se našli lidé, který zesabotovali tuto záležitost. Zesabotovali ve smyslu, že sledovali jiné cíle. Mysleli si, že je tato situace a chaos ve straně vynese do nejvyších funkcí. A proto taky, státnímu převratu předcházel převrat ve straně. To bylo, když předsednictvo rezignovalo a nové vedení začalo ustupovat všem tlakúm a na mimořádném sjezdu strany v prosinci opustilo zásady politiky komunistcké strany. A tento čin byl dovršen tím, že komunisté zvolili Havla prezidentem republiky.

    jakes3Poměry ve vedení a ambice některých lidí, aby oni stanuli v čele strany jakoby vedly k tomu, nepošpinit si takzvaně ruce. A to vedlo k tomu, že se ztratila akceschopnost – milice přijely a tady byl problém, že je odmítali argumentujíc tím, že vznikne nejaký bratrovražedný boj, což byl nesmysl. Úkolem milicí, nebylo nic víc, něž demonstrovat sílu a připravenost bránit socialismus.

    Začiatkom decembra Vás a ďalších vysokých predstaviteľov KSČ zo strany vylúčili. Aké ste mali vtedy pocity?

    Vyloučili nás, aniž by s námi mluvili. Mně bylo sděleno, že byl podán návrh na naše vyloučení ze strany. Oblékl jsem se, sedl do svého žigulíku a jel na Ústřední výbor. Čekal jsem v předsálí, kde to předsednictvo zasedalo, připraven se obhajovat. Důvod, jaký byl pak uveden: aby byl někdo, kdo bude označen za příčinu, aby se straně líp pracovalo. Vůbec mne tam nepustili. Viděl jsem na obrazovce v předsálí, jak hlásí, že jsem vyloučen ze strany.

    Vnímali ste to teda ako krivdu?

    Samozřejme, odvolal jsem se ke Sjezdu, ale ten to neřešil. Naopak, vyloučil desítky dalších. Původně jsem na tom předsednictví byl vyloučen jenom já a Štepán. Proto znovu říkam: převratu ve státě předcházel převrat ve straně. Bez převratu ve straně by se těžko uskutečnil převrat ve státě.

    Dá sa z novembrových udalostí pre súčasnú KSČM v Čechách či KSS na Slovensku vziať poučenie pre dnešok?

    Základní ponaučení je usilovat o ideovou a akční jednotu strany. Netrpět v tak složitém zápase, jaký probíhá dnes rozmíšky ve straně. To je první poučení. A druhý je dát si pozor na nezřízeně ambiciozní lidi.

    Kapitalizmus je nepoučiteľný

    Vy sám ste odišiel do úzadia no politiku a dianie v spoločnosti sledujete. Ako vnímate postavenie a politiku súčasnej KSČM?

    Řekl bych, že to přes nevídanou antikomunistckou kampaň, která tu je už přes dvacet let se ta strana drží a její preference znovu rostou. To svědčí o tom, že podstata její politiky je správná a strana jde správnou cestou.

    Potvrdzuje súčasná hospodárska kríza podľa Vás nereformovateľnosť kapitalizmu a nevyhnutnosť jeho zmeny za iný spoločenský systém?

    Jednoznačně. Krize kapitalismu by byla daleko dřív, ale protože kapitalismus spolkl země s obrovským ekonomickým potenciálem, s potenciálem 500 milionů lidí, a začal vrhat své výrobky, které by jinak neprodal do těchto zemí, tak ekonomická krize se oddálila. Tedy kapitalismus je nepoučitelný protože to vyplýva z jeho podstaty – nemůže fungovat jinak než neustále hromadit zisk, zisk a zase zisk a tomu podřizuje všechno.

    Akou formou by mala nastať zmena, je možná aj prostredníctvom volieb alebo je nevyhnutná revolúcia?

    Možné to je. V některých zemí k tomu se nakročilo normálně s využitím situace, která vznikla. Vemte Venezuelu, co už je tam uděláno, nakročeno na socialismus. Ale také Vietnam, Kuba. Jsou dvě cesty: vj isté etapě vývoje  v společnosti převládnou nálady, že je třeba skoncovat s kapitalistickým způsobem vládnutí a hospodaření a začít měnit systém. Buď to půjde po dobrém nebo to půjde cestou revoluce. A k tomu je třeba získat lidi a vytvořit podmínky. A podmínky se vytváří i tím, aby se vliv a působnost kapitalismu omezovaly. To je levicová politika, kterou provádí i komunistická strana. Jiné levicové strany přefereují sociální stát, i když to není žádný socialismus, protože to nejpodstatnější, co umožňuje zvláštnosti vládnutí za socialismu  je společenské vlastnictví výrobních prostředkú. Přestává tu být pán, jedinec, kapitalista, ale je tu společnost jako celek. Její orgány, které byly zvoleny a slouží lidem. Tedy něco jiného. Co může kupříkladu poručit tato země v dnešních poměrech kapitalistovi Babišovi? Nanejvýš předepsat daně. Nic víc.

    Prejdime teraz za rieku Moravu, na Slovensko. Ako vnímate politiku vládnej strany SMER-SD?

    Slovensko je charakterizováno tím, že je tam jiná sociální-demokracie. Ne tak poplatná kapitálu. Daleko otevřeněji jde do boje za zájmy lidí. Samozřejmě jeho možnosti jsou omezené, ale snaha je jednoznačná. Tím dochází k tomu, že KSS nemá takovou sílu a vliv jako v Čechách. U vás zčásti tuto úlohu přebírá Smer.

    Môže teda Smer docieliť zásadnú systémovú zmenu?

    To záleží na tom, jaký bude vývoj. Jestli pujdou cestou smiřovaní s kapitalismem a bojem o nějaké zlepšení podmínek pro většinu lidí, tak určitý výsledky dosáhne. Ale bez změny ekonomické základny režimu, nelze dosáhnout všech těch cílů, o nichž i oni ve Smere mluví.

    Máte prehľad aj o KSS a jej aktivitách?

    Jedině z novin, které čtu, ale jinak blíž dnes poměry v komunistickém hnutí na Slovensku detailněji neznám. Myslim, že na Slovensku se stala chyba, když ji značně poškodili Weissové a další těsně po převratu a pokud vím tak dnes KSS není v parlamentu.

     

    Áno je pravda, že KSS utrpela niekoľko volebných porážok za sebou a jej členovia a voliči sú, prirodzene demotivovaní a sklamaní. Čo by ste im odkázal? Majú podľa Vás myšlienky komunizmu v dnešnom svete nádej a miesto?

    Dobře to vyjádřila Roza Luxemburgová v minulosti a platí to i dnes: „Buď socialismus nebo barbarství!“ Kapitalismus prostě nevyřeší problémy současného světa. Proto je potřebné slovenské komunisty podporovat.

    Chceli by ste niečo na záver odkázať aj našim čitateľom?

    Cením si každého, kdo na Slovensku prosazuje a hájí myšlenku obnovy socialismu a kdo zůstal věren komunistickým ideám, protože tyto ideje jsou přes dočasnou porážku v části světa stále platné, správné, zajímavé a přitažlivé. V dané situaci jsou jediným řešením a cestou k odstranění všeho negativního, co je spojeno s existencí kapitalismu – válek, bídy, nezaměstnanosti či hladu na jedné straně a na druhé straně obrovského přepychu. Vážím si také všech, kteří podporují myšlenku česko – slovenské vzájemnosti. Naše dva národy jsou si blízké a patří k sobě. Vyjádřilo to i slavné Slovenské národní povstání, jehož 70.výročí si v příštím roce společně připomeneme.

    Aktualizované 28.11.

    Rozhovor viedol Artur Bekmatov

Copyright © 2012 KROKY. All rights reserved. TOPlist